WELCOME TO BRNO #NIGHTRUN

DSCN0545a-5
Ahoj ahoj!
 
Vzpomínáte si na článek o Nightrunu z Ostravy? Tentokrát se Night Run vydal do Brna! A nejen Night run. Shodou náhod se ten samý den konal v Brně squashový turnaj žen a snad ještě větší náhodou bylo squashové centrum od startu závodu asi na půl kilometru daleko. A tak jsem se do Brna vydala už
 v 7 ráno autobusem, abych před závodem stihla odehrát v rámci turnaje 4 zápasy. Ale nakonec jsem hrála jen 3… náhoda?
 Těch náhod bylo za ten den víc než je zdrávo!

Začalo to budíčkem v 5:40, kdy jsem ještě dobalila tašku a vydala se na metro. Balit na 4 zápasy a závod není dvakrát sranda, hlavně, když to potřebujete narvat do jedné tašky a ještě to v rámci možností nosit celý den na zádech. Cestou jsem se chtěla stavit ještě u nás ve Starbucks pro kafe na cestu do autobusu, abych až na místě zjistila, že o víkendu otvíráme přeci o hodinu později a tak bylo zavřeno. Náhoda? Ne, stačí zapnout mozek, Deniso. Protože mám ale dost fajn kolegy, kafe jsem si nakonec odnesla, i když byli v práci asi 2 minuty. Štěstí! A s tím to štěstí pro ten den skončilo… Při nástupu do autobusu směr Budapešť nám bylo s veeeelkou omluvou řečeno, že záchod je bohužel mimo provoz. Ale nebojte, když někdo bude potřebovat, bude si moct dojít v Brněa jooooo, díky, dát si kafe a držet to celou cestu byl vždycky můj sen. A taky jsme pak stavěli paní na dálnici, chudák.

Po příjezdu na nádraží jsme se přesunuli na zastávku tramvaje – nebo mám říct šaliny? A na zastávku „Komárov“ nás dovezla šalina Julinka.
 A teď vážně, je normální dávat tramvajím jméno?
Nebudu rozebírat, jak bylo na squashi ani můj výlet Olinkou do Vaňkovky. 
To nejdůležitější se událo na večerním NightRunu!
Od té doby co jsem se stala ambassadorkou projektu #BlogRun, který se běhá v rámci série Night Run mám mnohem víc povinností než jen přijet na závod, běžet a jet domů. Po ostravském závodě jsem se těšila, že se v Brně budu těšit větší účasti, ale většina pozvánek zůstala bez odpovědi a nebo mi přišlo jasné a strohé „promiň, ale asi bych to neuběhla“. Ale uběhla, 5km uběhne každý a i kdyby ne, není ostuda kousek jít. Chceš-li to nazvat pravým jménem, jsou to jen výmluvy a lenost, co? 🙂
 
Chvíli před závodem se ještě 2 holky odhlásily a mě zaplavila zoufalost. Tolik úsilí, mailů, vyřizování a nakonec je nás tak málo… ALE i to málo stačilo! Sešlo se nás sice „jen 5“ závodících, ale já se ani minutu nenudila. A navíc – ti, které jsem chtěla poznat ze všeho nejvíc přijeli – a to mi k radosti stačilo.
Seznamte se!
Lucka z Mintyblog
Verča z Verablossom
A aby nás nebylo málo, každý si s sebou vzal nějaký doprovod a tak nás nakonec byla skvělá parta 8 lidí (5 běžců) a musím říct, že takhle jsem se dlouho nenasmála!
A tohle je pravděpodobně jediná společná fotka, kterou dnes ještě uvidíte, protože mi před závodem umřel telefon…. a už se neprobral. 
 
Ale teď už k závodu!
Protože se trasa zdála být docela úzká, rozhodli jsme se jít na startu úplně dopředu. A kdo stojí vepředu? Ti, co běží nejrychleji a nechtějí se motat mezi pomalejšími. To ale není můj případ – takže tentokrát jsem se „motala“ já a všichni mě předbíhali. Teda skoro všichni. Vyběhla jsem s větrem o závod, ale brzo jsem na to doplatila. Únava z předchozích 3 zápasů vzala za své a nohy mi tuhly s každým metrem. Chvílema mi přišlo, že se snad neunesu. Konečně jsem se dostala na třetí kilometr a „občerstvovačku“. Ty dva loky isostaru se zdály jako záchrana a pocit, že už jsem za půlkou mi dodal trochu energie. Tu mi ale ubíralo neustálé odhánění otravných mušek, kterých tam bylo nesčetně. Marně jsem se soustředila na ceduli se čtvrtým kilometrem a když už jsem byla předsvědčená, že jsem ji přehlédla, protože běžím už moc dlouho na to, aby to byl jen jeden kilometr, po necelé minutě jsem kolem ní proběhla… teprve?! On byl totiž ve skutečnosti asi o 400 metrů delší. Poslední kilometr jsem jen držela tempo a modlila se, abych už byla v cíli. Cílem jsem proběhla v čase 30:34. Hmm, tak to nic moc. Náladu mi ale zlepšila Lucka, když jsem zjistila, že trasa byla mnohem delší > 5.55km. A protože nebyla jediná, kdo naměřil přes 5.5km, věřila jsem GPS. Ten půl kilometr navíc o kterém jsem nevěděla mé tempo snížil na 5:33 min/km. A s tím se dá žít už mnohem líp!
Po našem závodě ještě odstartoval závod na 10km. A zatímco jsme čekali na vyhlášení, zakotvili jsme ve stan-šatně, protože to bylo jediné místo, kde bylo trochu tepleji a nefoukalo… a než doběhli závodníci „z desítky“, ládovali jsme se jedním závinem za druhým.
A teď alespoň pár oficiálních fotek, protože já nemohla udělat ani jednu – myslím, že výraz toho chlapečka přesně vystihuje mé pocity.
 
 
 
 
 
 
A Danovi vděčíme za tohle super video 🙂
Doufám, že se s někým z Vás uvidím na závodech v dalších městech!
Mějte se krásně (a přežijte zkouškový).

5 Comment

  1. Skvělý článek a ještě jednou děkuji! Jsem moc ráda, že jsem do toho šla 🙂

  2. Ahoj, když to čtu a vidím fotky, těším se, že se s tebou snad taky potkám v Budějcích 🙂

  3. Jeeeeej :)) kde sa bude konať ďalší? ja si kludne spravím výlet a zabehnem si s tebou 🙂 🙂 🙂

  4. […] se 13. srpna a já sedím v autě cestou na Night Run do Mostu. Od toho posledního v Brně uběhly už skoro 3 měsíce a já zjišťuji, že se neuvěřitelně těším. Nebyl to totiž jen […]

  5. […] dost silnej jetlag, ale taky proto, že jsem ten den měla zase squashovej turnaj, stejně jako v Brně… což nakonec znamenalo to, že jsem musela skrečovat poslední kolo a rychle letět na […]