OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OCR DIARY: Rope Climbing

38 hodin do startu závodní vlny, 12 hodin do odjezdu do Polska. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem někam balila, ale balit na Spartan race (a následující 2 dny v Ostravě) je trošku oříšek. Kromě oblečení na závod potřebujete něco do čeho utřete alespoň polovinu všeho bahna, něco do čeho dáte všechno oblečení kde si pobyde než ho vložíte do kýble s vodou (a tu vyměníte tak 15x než se vůbec odvážíte vložit věci do pračky nebo se rozhodnete je vyhodit) a něco do čeho se po závodě převlečete a pravděpodobně to zároveň umažete. A pak je tu oblečení na závod u kterého musíte vždycky trochu počítat s tím, že se s ním po závodě rozloučíte a kromě oblečení to vše ostatní nezbytné – gumičky, sponky, lihovka, podepsaný revers, tejpy… a já tentokrát přidávám i buničinu, obvazy a „lepenku“, abych ochránila svou nezahojenou 7cm spáleninu na holeni před nánosy bahna, špinavé vody a nerozedřela ji ještě víc (protože to je teprve bolest). A tak si v duchu připomínám, jak se mi příčilo dělat před týdnem deadlift, abych si náhodou nerozedřela holeně a pak si v pondělí přivodila tuhle šíleně bolestivou pálící skvrnu jejíž strup se rozhodne prasknout pokaždé, když se můj kotník vychýlí z polohy „rovně“…

Tréninky na Spartan Race ani jemu podobné běhy, které se zkráceně nazývají OCR nejsou jen o naběhaných kilometrech, stovkách angličácích a silových trénincích. Většina překážek, které se zdají na první pohled snadné končí často neúspěšně. Spoustu lidí si totiž neuvědomuje, že oproti klasickému tréninku máte v nohách třeba 6 / 8 / 10 / 15 km, 150-300 angličáku (nebo taky víc), jste promočení na kost po plavání v rybníce / jezeru / potoce, která pravděpodobně nemá víc než 10 stupňů a tělo zkrátka nefunguje tak, jako když přijdete odpočatí na trénink, vyskočíte na lano a šplháte nahoru jedna radost. Za určitých okolností by Vám u většiny překážek stačila síla, v následujícím rozpoložení je ale mnohem snazší a méně vyčerpávající, pokud alespoň z části ovládáte techniku a dopředu víte, jak na to. Pokud se blížíte k překážce a hlavou Vám proběhne „tak tohle nezvládnu“, na 99,9% to opravdu nezvládnete. A přesně to proběhlo hlavou ve dvou předešlých závodech mně, když se přede mnou zjevila obrovská konstrukce s několika lany a zvonkem nahoře. Z 90% navíc lezete z vodního / bahenního příkopu, takže lano je na milion procent mokré (a špinavé). Zkrátka procházka růžovým sadem to zrovna není.

Šplhání samo o sobě není zas tak těžká disciplína, přeci jen na základce jsme všichni šplhali jako opice nahoru a dolů během tělocviku několikrát za sebou a nikomu to nijak těžké nepřišlo. Na střední se ale šplhání z hodin postupně vytratilo a s ním i moje schopnosti. Můžete se sice spoléhat na to, že si na to při závodě nějakým zázrakem vzpomenete, osobně bych to ale nedoporučovala. A protože šplhání je jedna z překážek, kde dobrá technika přelstí sílu, bylo na čase na tom zapracovat.

V první řadě musíte vědět, kde najdete lano. Já doporučuju Switch Fitness, Spartan Gym nebo třeba Fitness Station na Radlické. Pokud máte možnost podstoupit detailní teoretický výklad jak uvázat smyčku jako se to dělalo na vojně v 80. letech, jděte do toho. Protože teorie je jedna věc a praxe druhá, je fajn mít někoho, kdo Vám to ukáže a kdyby to náhodou nevyšlo, na youtube najdete spoustu videí, kde je to všechno ukázáno a je jich tam neuvěřitelně moc, včetně několika technik. Pak už nezbývá nic jiného než vyrazit k lanu a trénovat, trénovat a trénovat, dokud nevylezete až nahoru…

A pak je tady ještě jeden detail. CESTA DOLŮ. Kdo si představuje hasiče klouzající dolů po tyči, tak na to rovnou zapomeňte, nic nebolí víc než si spálit ruce o lano. Kdo si troufá to sručkovat dolů, do toho, ale to je asi případ těch, kteří oddaně věří síle svých rukou. Takže doporučuju slézt pomalu a znovu si udělat pár smyček, ať máte jistotu, že neslítnete dolů. Pro ty, kteří jsou chytřejší než já, vemte si legíny, podkolenky nebo klidně nějaký návleky, protože spálená holeň je doslova peklo, neuvěřitelná bolest, pálení a prý se to hojí pěkně dlouho (pokud budete ve Switchu, mají tam sice na recepci dezinfekci, ale to FAKT nechceš).

Komu by se chtělo sledovat naší cestu tak snapchat @denilinhartova , něco málo určitě přistane i na instagramu, v pondělí večer bude už snad i video ze závodu a článek.

Mějte se krásně!

3 thoughts on “OCR DIARY: Rope Climbing

  1. Lano pro mě vždy bylo něco děsivého 😀 Na základce jsme se na nich leda tak houpali – nikdy nás nenutili na něj lézt. Na střední to zkoušeli nás nutit, ale radši to vzdali. Takže pro mě obdiv každému, kdo tuto hrůzu porazí 🙂 A přeji ať se holeň brzy uzdraví 🙂

  2. Šplhat jsem nikdy neuměla, ale poslední dobou si říkám, že bych se hecla a zkusila, jestli bych to zvládla. Musím sice ještě posílit ruce, ale doufám, že se to naučím. Přece jen se bez šplhu na Spartanovi asi neobejdu, takže je třeba trénovat 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *