#NAHOLKYDOBRY vol. I

Zase přišel ten svatosvatej moment, kdy jsem usedla k počítači a místo Ústavy otevřela wordpress a rozhodla se uklohnit pár slov, který minimálně mně dodaj ten pocit radosti, že jsem zas svět obohatila o svoje moudra (který stejně nikoho nezajímaj, ale pro ten svůj dobrej pocit je vám sem prostě vysypu). Po těch všech hodinách učení, kdy by si většina z nás zasloužila sponzorskou smlouvu od Redbullu a zkoušce, ze který odejdete vycuclý jak tubička Pikaa po útoku desetiletýho dítěte, a s větou „přijďte ještě jednou, pani kolegyně“ po 50 minutách zkoušení, máte chuť skočit šipku rovnou do tý Vltavy, co teče vedle fakulty, a nebo si pobrečet doma v koutě, protože nic není horšího než nedoceněná snaha. A protože fitko je jedním z míst, kde se z takovejch věcí dokážu vyvztekat, zamířila jsem rovnou tam (hned po tom, co jsem dojedla Tiramisu z Winefoodu, který mimochodem posloužilo obstojně i večer před zkouškou v kombinaci s vínem).

V minulym článku došlo na pár komentářů, že vás ty všechny běžecko-Spartansko-cvičící fotky motivujou začít něco dělat. Ani bych to nečekala, pro člověka, kterej pořád něco dělá je to asi tak přirozený, že si to ani neuvědomuje. A protože sportovci se obklopujou přirozeně sportovcema (a taky je stalkujou na sociálních sítích), rozhodla jsem se Vám ukázat ty, který zase motivujou mě.  

Neni to ani týden, co se profesor na fakultě svezl po kamarádce a dvakrát ji oznámil, že je hloupá. To protože ženský prostě ekonomii nikdy rozumět nebudou, ne? Stejně tak jako mi doktorand v listopadu na hodině oznámil, že nechápe, proč Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen vyšetřuje v ČR diskriminaci při výběru do povolání, když „přiznejme si, kde seženete schopnou manažerku?“ A protože každá holka, co má doma sourozence, a nedejbože staršího bráchu, byla možná dost dobře 15 let subjektem denodenního soutěžení a poměřování sil, kdy se snažila udělat cokoli, aby ho trumfla, a místo toho byla nadosmrti odsouzena být tou mladší, menší a slabší ségrou, vznikla nám tak nová generace téměř železných lady, který prostě nesloží nic, a to ani stopadesátikilová činka.

Takže pánové omluví velmi diskriminační článek plných slečen, který nejen, že jsou na holky dobrý, jsou sakra dobrý i na kluky a kdo by chtěl snad složit nějakej protiargument v komentářích, vězte, že všechny kromě svých výkonů v tělocvičnách podávaj i slušný výkony ve svých oborech, takže nás nechtějte naštvat, neboť se klidně může stát, že já budu někdy zastupovat vaši manželku u rozvodu, Zuz skončíte na operačním stole a se svým psem pojede za druhou Zuz na veterinu. A protože nevím, jakej šílenej obor studuje Bláňa na VŠCHT, neboť z tý její matiky je mi špatně sotva to vidim, můžem na Vás machrovat i v tomhle oboru. A kdyby jste snad našli něco, co tyhle holky nezvládnou, vzpomeňte si, jaký váhy zvedaj.

Jako první je Bláňa, která má kromě momentálního trvalýho bydliště v NTK ještě přechodný bydliště v Areně Pavly Kladivový. A kromě svýho neuvěřitelně skvělýho profilu na ig @naanabanaana, kterej jednoznačně vede v na mým žebříčku kategorii „nejlepší popisky u fotek“, vede taky s Anet profil @naholkydobry, kde najdete spoustu dalších holek z jejich čičigangu, který jsou prostě na holky dobrý! A celý to završujou svýma víc než pravdivejma bezcenzurníma článkama, který můžu jednoznačně doporučit na prokrastinaci během zkouškovýho (a kdykoli jindy) neboť málokdo řekne na plnou pusu co si myslí, tak jako tyhle dvě.
Takže.. už jste dali follow?

Druhá je jedině Lucka Minářová, kterou jsem poznala osobně loni na brněnskym Night Runu a je přesně tak skvělá, jak působí. A kromě toho, že stejně jako Bláňa maká v tělocvičně (a taky si občas přiveze nějaký to crossfitový umístění z Itálie nebo medaili ze vzpírání na MČR, #vsuchymtriku), byla letos aji ve finále Miss Aerobik, ze kterýho natočila báječný videa, (který třeba pak taky musela smazat, pro přebytek upřímnosti). Takže kdo hledá dávku pozitivní energie, upřímnosti a dříče v jednom, víte, koho sledovat. A taky umí chodit po rukách, chápete to?

Třetí nebude nikdo jinej než moje přemilá Zuz, která stvrzuje důkaz našeho československýho sesterství a která pokud se zrovna neučí nelidský latinský názvy do školy znějící jako zaklínadla z Harryho, běhá po Tatrách rychlostí světla a občas si zaběhne nějaký ten maraton, občas ho třeba i vyhraje, a nebo si jen tak zaletí na Worlds University Crosscountry Championship. A když zrovna neběhá, najdete ji někde v klidový zóně s karimatkou v pozicích, ve kterých bych si já zlámala půl končetin a už je nedala nikdy dohromady. Její články byly tím nejlepším, co jste si mohli pro klid duše přečíst, neboť nikdo neuměl hezčí formou podat svoje vnitřní pocity, který jsme s ní hromadně sdíleli, protože takhle se prostě cítíme všichni, jen ne všichni si to přiznaj. A protože Zuz příběh není nic víc než příběh nekonečný vůle, cílevědomosti a dřiny, který ji dostal ze špatných časů k neskutečným výkonům, který ji nikdo nepřeje ze srdce víc než já, ocenila bych, kdyby ze světa pro jednou zmizeli všichni ti zlí a závistiví lidi, kteří promarnili svůj čas sezením na zadku zatímco ona se dostala tam, kde je a teď, a nemaj nic lepšího na práci, než někomu škodit. Takže komu se někdy nechtělo trénovat, chtěl se vzdát nebo mu někdo házel klacky pod nohy, take a deep breath and remember her.

A po Zuz přijde další Zuz, která by nám všem kromě lekce z veškerýho vzpírání a cvičení mohla dávat ještě semináře z time managmentu (a kdyby Vás něco bolelo, můžete taky za ní, protože je to medička). A když už jsme u těch seminářů, přibrala bych si i lekci brzkýho vstávání a vaření, protože v tom v porovnání s ní taky zaostávám, a obecně si myslim, že je prostě superžena, protože tohle všechno snad jeden člověk nemůže zvládnout. A když už upadáte do koma zoufalosti z toho všeho, co Zuz dokáže, můžete k tomu přidat ještě Toma, protože jejich vztah by mohl bejt předlohou pro ty americký lovestory a už teď trvá snad dýl než moje studium na základní škole. A k tomu všemu můžem přidat docela čerstvý čtyři medaile z MČR ve vzpírání, protože já si naložit 130 kg na deadliftu, ležim do teď v nemocnici se zlomenejma zádama. Takže kdo mi řekne, co Zuz nezvládne, má u mě kafe. Klidně dvě.

Na Naty jsem narazila nedávno náhodou na instagramu a zapůsobila na mě hned ze tří důvodů – za a) crossfit (jako by ho v tomhle článku nebylo už dost), za b) došlo mi, že to je ona o kom jsem četla na stránkách botyobleceni.cz, za c) je z Ostravy a to je argument sám o sobě, ne? Takže další členka do deníčku inspirativních princezen, která ve vás zaručeně vzbudí nejen chuť jít cvičit, ale taky hlad, protože její stránka na facebooku je plná jídla. A to my máme rády, víte?


Kdyby se někomu náhodou zdálo, že tyhle princezny jsou už na takový úrovni, že Vás to spíš dohání k zoufalosti, koukněte se na jejich profily, přečtěte si jejich příspěvky, mrkněte na jejich videa a vstřebejte ty informace, co předávaj světu. Protože těch sto kilo na čince nebylo odjakživa, ani Lucka nechodila od dětství po rukách a i Zuz jednou běhala stejně pomalu jako já (i když to už asi nejde). A když máte prostě pocit, že se na Vás všechno sype ze všech stran, stačí se podívat k nim, vzít si trochu z tý energie, co z nich vyzařuje, trochu z tý motivace, kterou předávaj a nejvíc z tý upřímnosti, kterou se netajej, protože nikdo nemá rád umělý naleštěný bikiny v Nebbia legínách a řasama až do nebe, co Vám nenabídnou nic, než pohled na jejich břišáky. Minimálně já ne. A ty?

Takže teď je ten správnej čas, klikat na ty odkazy a začít číst ty články. A až to všechno projdete, mrkněte na insta @naholkydobry, kde najdete mnohem víc takových holek, který jsou prostě víc než na holky dobrý.

Loučim se a vidíme se v tělocvičně!

podpis

6 Comment

  1. Parádní článek! Já bych tam teda zahrnula i tebe :))

  2. Awww ježiš to je skvělý, díky moc!! <3 <3

  3. Michaela says: Odpovědět

    Super článek! Všechny moc ráda sleduji. Přesně pro ty důvody, co jsi zmínila. Většina se zabývá, tím co mě baví (crossfit, jídlo :D) a tím jsou pro mě motivací. Navíc jsou moc sympatičtí a optimističtí. Prostě palec hore! 🙂

  4. Až na veterinární Zuz a Naty znám všechny a sleduju je 😉 Všechny mají můj obdiv a nejvíc medička Zuz, protože vím jaké je to studovat Masaryčku a to mám „podřadný“ obor. A k tomu se dopracovat tak daleko – to chce prostě OBDIV!
    A ten začátek s tou tvojí zkouškou ? Jako bych četla svojí zkoušku v letňáku – až na to, že já jsem jí odzpívala vše co bylo v učebnici (JEJÍ UČEBNICI, ZE KTERÝ JSME SE MĚLI UČIT!), na nic jsem nezapomněla … Takže asi nějak tak :/

    1. Denisa Linhartová says: Odpovědět

      To s těma učebnicema je i u nás… dají nám povinnou literaru a když jim člověk řekne definici z ní, tak chtěj slyšet TU JEJICH, protože oni tomu zrovna rozuměj jinak 😀 v prváku jsem o tom ještě měla iluze, teď už všichni víme, že je to fakt ruleta.

  5. Skvělé 🙂