Volby do Poslanecké sněmovny 2017

17 HODIN VE VOLEBNÍ KOMISI

Když jsem si v létě uvědomila, že letošní volby budou o dost zásadnější než většina těch, která dosud byla, rozhodla jsem se je letos prožít z trošku jinýho pohledu. Tak jsem si koncem srpna z ničeho nic vytiskla přihlášku na stránkách úřadu a odnesla ji do podatelny a za dva týdny mi ve schránce přistál dopis – pozvánka na schůzi volebních komisí. A tak jsem si koncem září udělala výlet na radnici, abych podepsala hromadu papírů, vyfasovala volební zákon a velkou brožuru pokynů. Pak už zbývalo jen čekat na volby.

V pátek jsem vyrazila krátce po poledni a po pár minutách došla ke dveřím základky, kterýma jsem před patnácti lety vcházela do první třídy. O to větší nostalgie pak byla, když mě na chodbě poznala družinářka, která je tam do teď. Asi přes hodinu jsme chystali volební místnost – koneckonců vylepit všechny ty cedule, vzorový lístky, přepočítat všechny sady a obálky a připravit plenty zabere nějakej čas. Na konec už zbývalo jen zapečetit urny a počkat na posledního člena komise, kterej ne a ne dorazit… Nakonec nedorazil vůbec.

14:00

Sotva odbila druhá odpolední naběhlo nám do místnosti několik lidí najednou. Během první hodiny pak dorazil i pán, který měl úctyhodných devadesát let. A já postupně začala dělit voliče na několik druhů. Na ty, kteří dorazí v šatech a punčochách nebo košili a saku a ty, kteří přiběhnou v džínách a v tričku (nebo rovnou narychlo v teplákách). Na ty, kteří si přinesou volební lístky a ty, kteří je „zapomněli“ doma (a nebo jim vůbec nepřišly). A ty, kteří si rovnou přinesou jen jeden, abychom všichni věděli, koho volej a nebo se přes celou místnost zeptaj „A Piráti maj jaký číslo???“… Na ty, kteří si musí udělat tři slavnostní selfíčka s urnou a na ty, kteří to zvládnou i bez toho. Na ty, co sedí 10 minut za plentou a ani pak nevypadaj příliš jistě a ty, kteří mají obrovský problém za ní alespoň projít. A pak ty, co do té bílé obálky kromě hlasovacího lístku narvou i tu modrou obálku.

Jako nejmladší člen komise jsem dostala výsostný právo dojít pro kafe a zatímco starší kolegyně se radovaly, že to padlo na mě, já byla ráda, že se trochu projdu. Sedět 8 hodin v lavici totiž není nic záviděníhodnýho a koneckonců musela jsem si užít, že jsem zase někde po třech letech dostala stravenku (i když mi nestačila ani na to kafe). Mezi sedmou a osmou pak přišla další velká vlna voličů a od té doby se čas neuvěřitelně táhl. Tma tomu taky nepřidávala a tak jsem vybalila pastelky a skoro všechen čas jsem pročmárala do Dolleru. Hned v 10 jsme ale zavřely místnost a odcházely domů s volební účastí 53 % ♥

Jak se zabavit ve volební komisi - diář Doller a čaj

Sobota

Upřímně nevim, co se v noci z pátku na sobotu dělo, ale spala jsem sotva 4 hodiny. To byl skvělej předpoklad toho úspěšně hledat v abecedě mezi 7 stovkama lidí a potom pečlivě spočítat všechny lístky. První nedočkavá volička nám navíc přiběhla už v 7:56 a ten kluk, co měl dorazit do komise nedorazil ani tentokrát, takže jsme měli podstav i druhej den. A protože musí být v komisi vždycky alespoň 3 členové, v době, kdy předseda a zapisovatel odešli s přenosnou urnou k někomu domů, nemohli jsme si dojít ani na záchod. Lidí nebylo zdaleka tolik jako v pátek, ale i tak jsme měli krátce po 11 účast přes 60 % a já měla radost z každýho jednoho voliče, kterej přišel. Pořád jsem totiž naivně věřila tomu, že tentokrát českej národ pochopil, že letos rozhodne každej hlas a tak bude i větší účast. Haha. Takže jsem se krátce vydala ještě pro jídlo a pro kafe a krátce před druhou nás ještě navštívilo pár voličů včetně paní, která přijela rovnou z porodnice i se svým maličkým synem (prej aby se to naučil už od mala ♥). Vlastně mi obecně přišlo strašně fajn, když s sebou rodiče vzali děti, vysvětlili jim proč se chodí volit a ukázali jim, jak se to dělá. Když se pak jeden tatínek s prstem ukazujícím na volební urnu zeptal svých dvojčat, jak že se to jmenuje, že jim to před chvílí říkal, jedna nadšeně vykřikla „volební úbor!“. 

Volby do poslanecké sněmovny 2017, sushi na oběd

Ve chvíli, kdy nás ve 14 hodin zamkli ve třídě jsme začali okamžitě počítat. Ze 628 voličů nám dorazilo 475. To je necelých 74 % volební účast ♥ Když jsme vysypali urny a spočítali každou jednu obálku s každým jedním křížkem na seznamu, bylo na čase vyndat lístky z obálek. Díky všem, kteří ji zalepili a dvakrát díky těm, kteří i olízli – to rozlepování bylo za trest 😀 Udělali jsme místo na stole pro každou stranu a začali hromádkovat hlasy. A během chvíle ze mě opadla veškerá radost, kterou jsem měla z volební účasti – hromádka ANO byla jednoznačně největší. Já osobně totiž ze svýho okolí znám jen jednoho člověka, který by je volil a tak jsem idealisticky žila v představě, že alespoň u nás Babiš prostě nevyhraje. A čím víc hlasů měl, tím víc jsem byla rozčílená, až jsem to nevydržela a říkám „každej idiot dostane koblihu a hned to hodí Babišovi“, načež se z komise ozvala paní a řekla „já koblihu nedostala a i tak jsem ho ráda zvolila“. No, co Vám budu říkat, sympatie v místnosti poněkud poklesly 😀 A zatímco ANO dostalo 26 %, ostatní místa vypadaly o dost líp – ODS 17 %, Piráti 16 %, TOP 09 15 % a pak KDU-ČSL, STAN a kdesi na sedmém místě SPD s 5 %. Kdyby to takhle vypadalo i nakonec ve sněmovně, bylo by to o dost lepší, ale vzhledem k tomu, že u nás dostalo hlas 17 stran, bylo jasný, že jich spoustu propadne. Další půlhodinu jsme strávili počítáním preferenčních hlasů, zadáváním všech údajů do systému a podepisování asi 40 papírů, kde musel být podpis každého člena. Dvakrát.

Byli jsme jedna z prvních komisí, která měla spočítáno. A zatímco předseda komise odjel na radnici s výsledkama a zapečetěnýma urnama, zbytek komise čekal ve škole na pokyn, že je všechno v pořádku a že může jít domů. Pokyn přišel naštěstí už před půl 5 (některým komisím totiž museli vše vrátit a počítalo se to znovu).

Dalo by se říct, že tím to všechno skončilo.
Bohužel pravej konec přišel až ve chvíli, kdy byly sečtený výsledky.
Nevím jak vy, ale já s nima rozhodně spokojená nejsem. Teď ať nám pan Babiš ukáže, jak geniálně tenhle stát umí řídit.

Co říkate na volby VY?

3 thoughts on “17 HODIN VE VOLEBNÍ KOMISI

  1. Sedět tak dlouho na zadku a čekat na voliče musela být zabíračka. Ráda ti věřím, žes pro to kafe běhala zčásti dobrovolně 🙂 .

    Já si myslím, že teď už se Babiš nemůže vymlouvat na ČSSD a KDU-ČSL, a teprv teď ukáže, jaký je „king“ . V případě, že to povede rozumně OK, v případě že ne – za čtyři roky jsou další volby 🙂 . Nejsem koblihář, ale myslím, že ta hysterie má zčásti zakrýt něco úplně jiného – aby všichni řešili Babiše, a ne „ten zbytek“ …

  2. To, že vyhrál Babiš, mě taky neskutečně štve. Pro mě to byly letos oficiálně první volby a už teď vím, že ne poslední. Pár kamarádek v komisi sedělo, já do toho raději nešla. Uvidím, jak to bude příště 🙂

  3. Tak to jsi měla dobrý zážitek. Nikdy jsem nevěděla jak to tam všechno probíhá, tak je to pro mě zajímavé. A Doller sis pomalovala pěkně 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *