„A UŽ ZAS BĚHÁŠ?“ ANEB 33 DNÍ PO OPERACI

Krásnou sobotu!

Jak většina z vás (kdo sleduje některou z mých sociálních sítí) ví, začátkem října jsem podstoupila v Berouně operaci kolene. Jak probíhala samotná operace a první týden po ní jsem psala ve svém (po)operačním deníku. Tenhle čtvrtek to byl už měsíc od operace a ačkoliv už bych dle prvotních prognóz měla být zas 100 % schopná plné zátěže, zdaleka tomu tak není. Ve chvíli, kdy odhodíte berle a přestanete kulhat, má totiž každý pocit, že už jste naprosto zdraví. Jenže to, že můžete bez problému chodit neznamená, že můžete bezbolestně chodit do vysokých schodů v tramvaji nebo že si jen tak můžete dřepnout a zavázat tkaničky.

Původní prognóza doktora byla, že druhý den už budu chodit bez berlí, po týdnu se vyndají stehy a za tři týdny budu moc znovu běhat.

Haha.

Teď Vám řeknu, jak to bylo doopravdy. 

Zatímco někteří z mých kamarádů, kterým operovali koleno, vážně měli berle jen 1-2 dny, téměř nic je nebolelo a po týdnu chodili bez problémů, to bohužel můj případ nebyl. Já měla berle 6 dnů, nohu staženou několika obinadly od kotníku až po kyčel a z toho si čtyři dny píchala injekce s heparinem. Chůze bez berlí byla reálná maximálně z obýváku do kuchyně, ale že bych si troufla vydat se takhle ven nebo vyjít pár schodů, to nepřicházelo v úvahu. Svůj celodenní pobyt ve škole jsem tak skákala po schodech o berlích (protože jeden výtah nefungoval a nemyslete si, že když máte berle, dá vám někdo přednost do toho druhýho) a to jsem měla většinu předmětů ve 4. patře. Další dny v práci pak byly o dost milejší, kdy jsem seděla v teplákách u počítače s nohou nahoru a když jsem něco potřebovala, řekla jsem kolegům a ti mi to donesli (to bylo docela fajn! 😀 ), noha mi nicméně při jakýmkoli delším pohybu neustále otýkala a dost často bolela.

Osmý den po operaci mě čekala první kontrola. Vyndali mi stehy a veškerý obvazy nahradily dvě náplasti na koleni. Koleno bylo sice ještě nateklý, ale jinak vlastně vypadalo, že už je naprosto v pořádku. Bohužel jen vypadalo. Do schodů jsem chodila po jednom zdravou nohou napřed a spíš než normální chůze jsem tahala nohu za sebou. Koleno jsem nemohla téměř vůbec ohnout, takže jsem musela chodit a sedět s nohou jen nataženou, což se několikrát setkalo s dost nepříjemnýma pohledama zejména v metru apod., kdy lidem asi vadilo, že jdu po schodech z metra příliš pomalu, ačkoliv mi nic není (takže až budete někdy po operaci, napište si to radši na čelo – pokud totiž nemáte viditelně berle, ale chodíte jako všichni ostatní v džínách a teniskách, v očích ostatní jste naprosto zdraví). Když jsem se doktora ten osmý den zeptala, kdy bych si tak mohla jít zaplavat nebo proběhnout, řekl, že klidně zítra.

To bylo samozřejmě hodně naivní. Koleno bylo pořád neuvěřitelně tuhé, nemohla jsem ho ohnout a vzhledem k tomu, že i při plavání potřebujete nohama kopat a ohýbat je, byla to pro mě naprosto nepředstavitelná věc. Další dny, řekněme 10. – 14. den, jsem začala alespoň postupně zase bezproblému chodit. Schody mi pořád dělaly problém, ale cítila jsem, že je to každým dnem lepší, nízké schody jsem zvládala po dalších pár dnech bez problému a postupně jsem zvládala i ty vysoký, ačkoli jsem v koleni cítila nepříjemný tlak. Všechno se pomalu dávalo do pořádku, otok byl menší, chůze méně bolestivá, zkrátka jsem měla pocit, že je to zase všechno na dobrý cestě.

Třetí týden se bohužel všechny tyhle pocity naprosto otočily. Zatímco jsem na základě prognózy od doktora čekala, že po třech týdnech bude koleno zase 100% mobilní (a já se třeba i pomalu vydám běhat), v průběhu týdne se mi několikrát stalo, že pokaždé, kdy jsem delší dobu nepřetřžitě stála (třeba 2 hodiny) se ten den večer dostavila nesnesitelná bolest, koleno zase celé oteklo a další den nebo dva zase bolelo. Snad poprvý za život jsem měla čisté svědomí, že dodržuju léčbu. Neplavu, neběhám, nedřepuju, zbytečně to nepřetěžuju, na uzdravení nespěchám… a ono to stejně nebylo v pohodě.

Po třech týdnech od operace mě čekala další kontrola. Měla to být taková ta symbolická kontrola, kde Vám dva týdny od vyndání stehů řeknou, že je všechno ok, že můžete začít normálně fungovat a že tím celý tenhle proces končí. Místo toho jsem dostala další dva týdny naprostýho klidu. Další dva týdny bez plavání, bez rotopedu a bez zátěže. Koleno je zkrátka pořád nateklé a jakákoliv zátěž na vazy a úpony by podle doktora mohla způsobit zánět v místě zatížení. Takže zase klid.

Teď už jsem za půlkou svýho dalšího dvoutýdenního klidu. V pondělí to bude 5 týdnů od operace a i když už můžu chodit víceméně bez problému, pořád si neumím představit, že bych si šla zaběhat, dřep neudělám ani zdaleka a některý pohyby, polohy a úhly, jako třeba překážkový nebo turecký sed jsou pro mě úplně ve hvězdách. V podstatě denně se mi stává, že se koleno při nějakém špatném úhlu nebo pohybu zase ozve a já vim, že si ještě pár dní nebo týdnů nezaběhám. Protože mě už to nicnedělání ale naprosto ubíjí, začala jsem se alespoň lehce protahovat a pomalu se snad z karimatky přemístím i na ten rotoped.

A až se mě zase někdo budete ptát, jestli s Váma nepoběžím listopadovou runtour nebo jakýkoliv jiný závod, věřte mi, že i když bych sebevíc chtěla a sebevíc zdravě vypadám, zatím to není v mých silách. Nehledě na to, že jsem od červnový olomoucký půlky kvůli kolenu neběhala, takže by ten výkon ani za moc nestál. Už mám ale naplánované nějaké závody na příští rok, a to včetně těch nizozemských, takže se snad na blog konečně po půl roce vrátí i trochu toho sportovního ducha 🙂

Mějte fajn víkend!

8 thoughts on “„A UŽ ZAS BĚHÁŠ?“ ANEB 33 DNÍ PO OPERACI

  1. Nie som síce odborník, ani sa nebudem tváriť, že o tom niečo extra viem, ale z vlastnej skúsenosti – skúšala si kryokomoru a terapiu chladom? Na zápaly a celkovo asi na všetko, je to skvelé a robí to zázraky 🙂
    Buď trpezlivá <3 Držím ti palce, nech čím skôr môžeš hýbať nohou bez bolesti <3
    (A ak je nejaká kryokomora v Prahe, tak tam môžme ísť aj spolu, lebo ja som tiež momentálne pohybu neschopný kripel :D)

  2. To mě mrzí, že se to takhle protahuje… ale tady se asi vážně nedá dělat nic jinýho než trpělivě čekat. Budu držet palce, ať už brzo vyběhneš :))

  3. Při čtení článku mě napadlo, zda jsi neměla (a možná stále nemáš) v koleni tekutinu. Pamatuju si, že po operaci menisku jsem první týden trpěla jako blázen, koleno nateklý, bolavý, moc jsem nemohla chodit….Kdžy mi pak týden od operace vyndávali stehy, doktor vzal i spoustu vodu, která se tam vytvořila. Odběr vody sice bolel jak blázen, ale kolenu to pomohlo maximálně. Mohla jsem odhodit berle a vše se mi dělalo mnohem snáz.
    Přeju brzký uzdravení ať se můžeš vrátit ke sportu 🙂

    1. V úterý jdu na kontrolu tak se zeptám, ale že by tam bylo té tekutiny vyloženě hodně se mi nezdá.. právě jen po nějaký tý zátěži to vždycky trochu oteče a pak se to zas vrátí časem zpět.. 😀 🙂
      Děkuju!

  4. Tyjo, moc držím palce. Mě něco podobného potkalo v červenci. Při vzpírání cca 100 kg jsem si zablokovala záda a přetáhla sval na krku až tak že jsem nemohla dýchat. No skončila jsem na neurologii, kde mě po 2 týdnech pustili domů a furt to natykalo, prakticky jsem do sebe abych mohla žít cpala prášky proti bolesti (později ani nezabíraly už). A myslím si že tak po 2 měsících se to dá se říct upravili ale Crossfit už asi nikdy nesmím dělat. Teď je to asi 4 měsíce a furt jsem se nesmířila, ale víc se m asi ráda, než abych se zabila no. Ale strašně tě chápu, a moc držím palce. Pokud je pro tebe ve hvězdách turecký sed, tak pro mě to bylo otočení hlavy a nošení vůbec jakýkoliv věcí. 😀 vždycky jsem se přistihla, jak místo do očí lidem koukám na ty jejich zdravý krky 😀

  5. Fuu to je dost neprijemne, tak verim, ze sa ti to nakoniec da tak do poriadku, aby si mohla robit opat aktivity, ktore ta bavia 🙂

  6. Jéé, já taky byla v Berouně na operaci kolene. Vyběhnout jsem si ale poprvé troufla až 4 měsíce od operace. Stále se mi totiž stávalo (hlavně ve vlaku), že koleno nesnesitelně bolí a musela jsem ho vždy natáhnout. Jelikož mi bylo teprve 17, všichni předpokládali, že se koleno uzdraví mnohem dříve než starším lidem. Nicméně všechno asi potřebuje svůj čas:)

    Držím palce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *