LITTLE THINGS

Jak jste možná už četli na některé z mých sociálních sítí, tenhle týden je na jihu Nizozemska karneval, a tak bylo v pondělí a v úterý volno ze školy. Nějakou záhadou se ale zároveň stalo, že většina mých ostatních předmětů začíná až příští týden a já tak mám celý týden volno. Zpočátku mi to přišlo jako skvělá zpráva, ale po třech dnech sezení na koleji, kdy moje jediná zábava bylo psaní článků, sledování Olympiády a ježdění do fitka (a kdy jsem dokonce zcela dobrovolně uklidila celej pokoj, včetně kuchyně a ještě vyprala dvě pračky), jsem zjistila, že tohle nic nedělání mi tak úplně nevyhovuje.

Proto jsem v pondělí večer napsala Annamari z Finska, jestli nechce druhý den ráno vyrazit na snídani do města a když bude hezky, udělat pár fotek. To jsme ale nevěděly, že kvůli karnevalu je většina podniků zavřená, a tak jsme místo původního plánu skončily v malinké kavárně Bairro Alto, kde měli kromě naprosto skvělý karamelový brownie i výbornou polívku s bezlepkovym pečivem v talířích z Beauty & The Beast. Potom jsme se vydaly na krátkou procházku městem, kde jsme se rozhodly pořídit pár fotek s tím nejoranžovějším kolem, které si můžete v Nizozemsku pořídit, a to i s ohledem na to, že Annamari je asi jedinej člověk široko daleko, kterej kdy držel Olympus PEN v ruce.

Když jsme vybraly místo a cvakly prvních pár fotek, vynořil se z vedlejší ulice postarší pán o holi. Když se pak přiblížil k nám, začal tiše něco říkat (takovým tím protivným tónem pražskýho důchodce, kterého někdo nepustil sednout v tramvaji) a já okamžitě zase nahodila ten „já se moc omlouvám, ale já Vám nerozumím“ úsměv a cítila se provinile, že jsem zase udělala něco špatně a že se svým kolem blokuju půlku chodníku. Jenže na místo očekávaného rýpání ten pán zničehonic přiskočil ke mně, usmál se do foťáku a než jsme se oba hlasitě rozesmáli, Annamari stihla vyfotit dvě fotky.

Potom mi věnoval neuvěřitelně přívětivej úsměv, poupravil si klobouk na kterém měl připnutou nizozemskou vlajku a pomalu o holi pokračoval ve své cestě. Pak se po pár metrech ještě zastavil a zamával nám na pozdrav.

Zůstaly jsme s Annemari překvapivě stát úžaslý nad tím co se právě stalo. Namísto rejpání a nepochopení jsme prožili ten nejprostší způsob projevu laskavosti. Když jsem pak odpoledne vložila kartu do počítače a projížděla fotky, okamžitě jsem se do té fotky zamilovala. Byla tak neuvěřitelně upřímná, bezprostřední a plná energie, že jsem se do konce dne už jen usmívala.

A i když to byla taková maličkost, můžu naprosto upřímně říct, že mi zlepšila den.


As some of my beloved Erasmus fellow students complained they don’t understand the articles, this is for you ❤

As you may have read some posts on my social media, this week is carnival holiday in the South of the Netherlands, which cause that I didn’t have any classes on Monday and Tuesday. Somehow, all of my other subjects start next week, therefore I have all week free. I found it really great at first but after three days of sitting in my room, watching the Olympics and riding to and back from the gym (and even voluntarily cleaning up my room, including kitchen and doing laundry.. twice!) I realized this „doing nothing lifestyle“ doesn’t really suit me.

Therefore, on Monday evening I texted Annamari from Finland, if she doesn’t want to go to have a breakfast next morning in the city center and if the weather is nice, to take some photos. By that time we didn’t realized that because of the carnival most of the cafés gonna be closed so we had to switch plans quickly. Finally, we went to a small café called Bairro Alto, where we had an amazing caramel brownie and very tasty soup with gluten-free bread served in a Beauty and The Beast plate. After that, we went for a short walk through the city, when we decided to take some photo of the most orange bike that you can get here in the Netherlands (and of course because of the fact that Annamari is probably the only person here I know who ever used an Olympus PEN camera). 

So when we finally managed to choose the place and took first few photos, an old man with a cane appeared at the corner of the street. As he got close, he started to whisper something (with that tone in a voice that has every angry old person, whom someone didn’t let to sit in a public transport), so I gave him that „sorry, I don’t understand you“ smile and felt a little bit guilty that I did something wrong again. But suddenly, instead of expected angriness, the man jumped beside me and smiled into the camera until we both started to laugh. Luckily, Annamari still took two photos. 

Then, he gave me the warmest and friendly smiled, checked his hat with a small flag of the Netherlands on it and walked away with his cane. After few steps, he turned back and waived to say the last goodbye. 

Me and Annemari stood shocked over what has just happened. Instead of angriness and misunderstanding, we received the purest and simplest gesture of kindness. When I put the memory card into the computer to check the photos afterward, I fell in love with the photo immediately. It was so honest and full of energy that it made me smile for the rest of the day. 

And even it was a little thing, I can honestly say, it made my day.

 

7 thoughts on “LITTLE THINGS

  1. je super, ako dokážu takéto „malé veľké“ veci zlepšiť človeku deň 🙂 Tu v írsku bývam v malom mestečku a hlavne starí ľudia sú veľmi milí, idú okolo a vždy sa usmejú a dokonca aj prví pozdravia a spýtajú sa „how are you“, čo síce myslia ako pozdrav, ale aj tak je to super 🙂 A teraz, keď idem po meste, tak sa na nich zvyknem usmiať a oni to hned opätujú :)))

    http://www.sinnamona.blogspot.com

  2. Tak to je fakt krásný. Fotka se hodně povedla, opravdu z ní vyzařuje čistá radost a upřímnost.
    Já jsem v Nizozemsku ještě nikdy nebyla, ale chtěla bych se co nejdříve podívat do téhle krásné země. Teď když tam jsi, tak si alespoň můžu užívat její krásu skrz tvé příspěvky.
    Jinak s takhle dlouhým volnem to mám většinu času podobně jako ty nyní. Těším se na volno, že si oddechnu od každodenních povinností, ale nakonec se stejně vždycky začnu nudit a nevím, co bych chtěla pořádně dělat, abych ten čas nějak dobře využila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *