WELCOME TO NIJMEGEN

Erasmus.

Jak většina z Vás ví, v pondělí nastal den, kdy jsem odjela do Holandska. A i když je to tu všechno (zatim) naprosto skvělý, nebudu lhát. Ty uplynulý čtyři dny byly naprosto šílený. Začalo to jedenáctihodinovou cestou autem na fakultu, čekáním ve škole s dalším 256 (!!!) novýma incoming studentama, cestou na kolej a vybalováním a pokračovalo (a stále pokračuje) nekonečným seznamováním s lidma ze všech koutů světa. Do toho do nás univerzita hustí tisíce informací a my se v mezidobí snažíme zařídit věci jako koupit si kolo, založit účet v bance, sehnat internet na kolej, registrovat se do všech portálů (který jsou 4, ke všem je zvláštní aplikace a speciální přihlašovací údaje – vážně tady mají aplikaci snad na všechno), dojít se nahlásit na radnici, koupit si lítačku a do toho se účastnit všech programů pořádaných univerzitou, abychom nevypadali, že nás to nezajímá.

A do toho všeho ještě každých 15 minut prší.

Nijmegen Centraal Station

Přes všechen ten shon tady jsem vděčná zejména za svůj pokoj. Je to prozatim jediný místo, kde jsem sama a mám klid a k tomu ještě tenhle boží výhled. Jmenuje se Talia a je to nejnovější a nejhezčí (a taky nejdražší, heh) kolej v Nijmegenu. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem si jí vybrala byl, že jsem nechtěla sdílet koupelnu a kuchyň s 16 dalšíma studentama kdesi na chodbě. Když jsem totiž byla v září v Groningenu na koleji do kuchyně kde bylo asi 40 lidí a 3 sprchy pro celý patro, kde jste si nechali jídlo v ledničce a druhej den tam nebylo a nebo museli 10 minut hledat svojí pánev a pak jí další 3 minuty mýt, věděla jsem, že tohle zrovna můj šálek kávy nebude. Takhle jsem v bytě kde jsou čtyři pokoje, kuchyň, koupelna, obývák, vlastní pračka a susička a to všechno jen pro 4 lidi (který jsem za ty 4 dny ještě nepotkala, takže momentálně mám celej byt pro sebe, haha) a nenaplnila se ani moje jediná obava, že z autobusovýho a vlakovýho nádraží pod okny půjde hroznej hluk, protože jsem si uvědomila, že tu mají vlaky na elektřinu, takže je skoro neslyšíte ani když stojíte na nástupišti. A k tomu všemu máme v podzemí koleje parkoviště pro auta i kola a to i s vlastní „garáží“ na kola pro každý patro zvlášť. Jo a říkala jsem Vám, že máme na koleji taky klub a koncertní sál?

Skoro jako koleje na Strahově.. 😀 

Když pak pominu kolej, celý týden tu trávím s partou lidí. Vzhledem k tomu, že nás přijelo 256 ( z toho ale jen 38 na práva ), jsme rozdělení do 10 skupin po cca 25 lidech a samozřejmě jsme poskládaní tak, abychom byli z co nejvíce různých fakult a států, takže tam máme několik lidí z Asie, Ameriky, Kanady, Turecka, Německa, Itálie, Ruska, Řecka nebo třeba Finska. Zatím jsou všichni hrozně fajn a trávíme spolu většinu času, ať už je to společný program nebo jen cesty do školy a obědy.

zleva Gabi (Italie), Annamari (Finsko), já a Maria (Rusko)

. . .

A i když jsem měla původně v plánu mít první článek plnej fotek města a všech zajímavých míst tady, bohužel to asi ještě chvíli bude trvat. Kdykoliv totiž kamkoliv vyrazím, a to i když je venku hezky, do 10 minut začne pršet. Prší tu prostě pořád. Což je neuvěřitelně otravný, obzvlášť pokud zrovna jedu do školy na kole a celou cestu mi prší na hlavu a do toho se ještě (už potřetí) ztratím ve městě, a tak v dešti stojím uprostřed ulice a snažím se na mobilu najít správnou cestu a na univerzitu dorazím mokrá od hlavy až k patě včetně všech věcí co vezu s sebou. A stejnej problém samozřejmě přichází i ve chvíli, kdy se vracím domů, protože po dvou hodinách venku jsou všechna kola taky úplně mokrá. Možná jsem prostě měla zůstat při představě, že se tady přes zimu určitě na kole nejezdí a jezdit autobusem, ale vzhledem k tomu, že tu jezdí na kole naprosto každej ať prší, sněží a nebo mrzne (dokonce i jejich prime minister, kterej má mimochodem kolem sebe ochranku taky na kolech), je skoro až nespolečenský používat MHD. Takže jsem si pořídila tohle krásný oranžový kolo, který tu má naprosto každej, což začíná být problém ve chvíli, kdy jdete veselí z baru a nevíte, kde jste svoje kolo nechali, což se tu děje většině studentům i místním.

. . .

Jestli jste viděli dnešní instastories, už možná tušíte, jak to na naší nový právnický fakultě vypadá. Sídlí v Grotius Gebouw (Gebouw = budova) a je to jedna z nejnovějších budov na campusu (2014), je celá skleněná, jede na solární energii, má největší knihovnu v Nizozemsku,kafe zadarmo #yasyasyas a naprosto skvělou menzu / restauraci. Celej campus je pak jako město ve měste (uni má přes 29 tisíc studentů), takže tu kromě 7 fakult je i sportovní centrum, který je samo o sobě větší než celá naše pražská fakulta, výzkumné lékařské centrum, nemocnici, knihovnu, hlavní jídelnu kam se vejde více než 2000 lidí (like.. what?!), kapli a „meditační“ antistresový centrum s houpacíma sítěma, kam si můžete jít jen tak lehnout a odpočívat.

Introduction Meeting Starterpack

38 incoming students na Právnický

Grotius Building

Obědové menu

Café for free (nejlepší věc na fakultě so far)

. . .

A vzhledem k tomu, že mi za chvíli vyprší wifina ve Starbucksu (protože pořád nemám internet na koleji), ozvu se zase v příštím článku (snad už tentokrát s fotkama z města). A jestli chcete vidět jak vypadá fakulta nebo sportovní centrum (nebo jak mojí spolubydlící už po dvou dnech ukradli kolo..), sledujte instastories ! 🙂

Mějte se fajn!
Veel plezier!

4 thoughts on “WELCOME TO NIJMEGEN

    1. Děkuju! Nakonec jsou docela fajn, moc spolu nemluvíme, ale naštěstí jsou docela pořádní a nedělají ani moc hluk 🙂 (až na kouření marihuany na balkoně, která mi pak jde cítit skrz celý pokoj) 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *