DUTCH CYCLIST’S GUIDE

Co se Vám vybaví když se řekne Holandsko? Země tulipánů? Sýr? Karamelový waffle? Cyklisti všude?

Když jsem poprvé vystoupila na letišti v Amsterdamu a přejela na Sloterdijk, abych chytla vlak do Groningenu, zůstala jsem konsternovaně zírat na to množství kol, který bylo zaparkováno u nádraží. Byly jich tam tisíce. A stejnej pohled se mi naskytl i po vystoupení v Groningenu, při první zastávce před místní univerzitou. Věděla jsem, že „se v Holandsku hodně jezdí na kole“, ale myslim, že pravej význam toho pochopíte teprve až když to vidíte.

Když jsem se tak v únoru stěhovala do Nijmegenu, myslela jsem si, že alespoň co se týče kol, už mě nemá co překvapit.

Haha.
Každodenní jízda s sebou přináší spoustu nečekaných situací a jeden (Holanďan) by se zasmál nad nezkušeností a nevědomostí turisty, který nad něčím takovým ani nepomyslel.

Hned první den totiž ztroskotala moje představa o tom, že když je venku taková zima a tak silnej vítr, že i Holanďani prostě jedou autobusem. Nene. Nejedou. A tak jedinej, kdo jezdil do školy autobusem byli exchange studenti a ti, kteří přijeli vlakem z příměstských částí. Takže si asi umíte představit, jak nespolečensky vypadáte, když na party jedou všichni na kole a vy autobusem. A nebo když se nemáte jak dostat z klubu domů, protože v noci autobusy nejezdí. A všichni maj přeci kolo.

Když už se ale na to kolo přecijenom odhodláte, první věc, co je třeba zvládnout je doprava. I když to mají samozřejmě vymyšlené naprosto perfektně a co nejbezpečněji, ne vždy můžete pohodlně jet po cyklostezce. A tak pak dochází k těm situacím jako je přednost zprava, jízda pár centimetrů vedle auta nebo zastavování na vyhrazeném dvoumetrovém pruhu uprostřed dvouproudové silnice, když musíte dát přednost v druhém směru. A to nemluvím o přednosti ostatním cyklistům, předjíždění a tom šíleném kruhovém objezdu uprostřed centra, kde snad prostě neexistujou pravidla. Jedno velké díky místním řidičům, kteří maj svatou trpělivost (a ti pražští by se od nich měli učit!).

Když už teda ovládáte i dopravu, dalším z faktorů je počasí. Sebevíc absurdněji to zní, tohle je snad moje největší „au“. Nikoho asi nepřekvapí, že tu často prší (první týden pět dní v kuse, teď je to ale docela dobrý). Takže prostě občas jedete na fakultu, cestou zmoknete (mám to mezi 15-20 minutami), během semináře vám celé kolo zmokne a pak se vracíte zase v dešti domů. Asi nemusím zdůrazňovat jak to kolikrát klouže (třeba v garážích). To jsem ale čekala. Druhou věcí je ale neuvěřitelně silnej vítr. Ten fouká snad každej den v týdnu, bez ohledu na čas. A někdy tak silně, že máte pocit, že šlapete na místě. No a nebo taky skončíte se zánětem oka, antibiotikama, utratíte 50 euro za lékaře a další dva týdny chodíte bez make upu, ale za to se slunečníma brýlema i když je venku hnusně, protože vám vadí světlo. A místní se vám smějou. Protože jim by se to nestalo.

S počasím ale souvisí ještě jedna věc. A to je správný výběr oblečení. A tady jsem naprosto selhala a občas selhávám do teď. Najít totiž správnou rovnováhu mezi tím, abyste se dostatečně oblíkli (to třeba když je venku -2 a ten silný vítr), ale abyste nepřijeli na fakultu úplně propocení, je podlě mě absolutně nemožné. Navíc jsem přesvědčená, že jediný dva kopce široko daleko vedou k nám na fakultu a k plaveckýmu bazénu. A tak na sebe na koleji všichni navlíknem čtyři vrstvy, abychom se při šlapání do kopců na našich krásných oranžových kolech bez přehazovaček kompletně zpotili a pak zas všechny vrstvy na fakultě sundali.

A pak jsou tady doplňky. Prvním nezbytným jsou rukavice. Teda pokud nechcete, aby vaše prsty přimrzly k řidítkům. Dalším jsou sluneční (nebo asi jakékoliv) brýle, pokud vaše oči nejsou odolné vůči lítajícímu prachu, špíně a silnému větru dostatečně odolné. A co na tom, že budete občas vypadat jako blázen. A v neposlední řadě je to batohNevím, na základě čeho jsem si naivně dovezla čtyři kabelky, ale upřímně, je to neuvěřitelně otravný. Pokud je totiž velká a těžká (což bývají většinou moje každodenní obsahy do školy a fitka), neustále ji na řidítkách nakopávám. A nevyřešil by to pravděpodobně ani košík, protože a) moje kabelky by potřebovaly spíš koš než košík a b) nechci riskovat, že mi při nějakém karambolu vyletí kabelka i s macbookem na beton a zničí se jedno nebo druhé.

A protože už zítra (❤) odjíždím domů, rozhodla jsem se, že si sem za každou cenu nějakej batoh dovezu. Po důkladném špehování okolních cyklistů (a myslím, že můžu upřímně říct, že už ovládám statistiky nejoblíbenějších barev, velikostí a značek) jsem dala dohromady pár základních parametrů, který by měl batoh splnit. A to je zejména dostatečná velikost, kapsa na notebook a (v mých očích asi nejtěžší kritérium) přijatelný vzhled. Vůči batohům jsem totiž dost kritická a jen tak nějakej se mi nelíbí. A když už jsem to pomalu chtěla vzdát, rozhodla jsem se do vyhledávání zadat batohy od Eastpak. Tuhle značku tu má snad každej. A k mýmu překvapení se nakonec zadařilo. A líbili se mi dokonce hned dva! A to ještě k tomu na webu, kde bych to nejmíň čekala (vzhledem k jeho názvu jsem totiž klikla na web spíš ze zvědavosti a čekala nějaký drsný pánský modely.. no, co byste čekali Vy?)

Problém ale je, že se teď nemůžu rozhodnout, jestli zvolit černou klasiku a nebo tuhle výraznou červenou. V obojím shledávám různý pro a proti a asi každý dvě hodiny změnim názor.
Co myslíte?

černej tady || červenej tady

A teď už jen můžu doufat, že až se v dubnu vrátím, pomalu začnu odhazovat čepici a rukavice a sluneční brýle už nebudu nosit jen kvůli větru, ale i hezkýmu počasí. No a že si třeba i konečně začnu pamatovat kde přesně jsem nechala kolo, protože není nic horšího než v dešti chodit od jednoho kola ke druhýmu a zkoušet klíč, protože tohle oranžový tu má úplně každej.

Díky za každou pomoc s rozhodováním a doufám, že až příště pojedete do Holandska, už budete vědět!

Mějte se fajn

1 thought on “DUTCH CYCLIST’S GUIDE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *