PROČ NEZVEDAT V BĚŽECKÝCH BOTÁCH

Jak z většina z vás ví, na konci podzimu jsem krátce po operaci začala s crossfitem. Absolvovala jsem začátečnický ON RAMP kurz, postupně se začala seznamovat s různýma cvikama (samozřejmě, že třeba dřepy jsem měla v tréninku zařazený už dlouho, ale takový cleany, snatche a nebo třeba overhead squats s kettlebellama pro mě byly v podstatě nový) a před odjezdem do Nizozemí absolvovala takových 15 „normálních“ tréninků, z nichž jenom jeden byl věnovanej přímo vzpírání. A i když jsme se v podstatě na každým tréninku věnovali alespoň chvíli technice nějakýho cviku, co vám budu povídat, moje cviky moc techniky nevykazovaly. Takže i přes to, že se kluci z Meatfactory sebevíc snažili, odjížděla jsem na Erasmus se sebelepší představou o tom, jak maj cviky vypadat (protože jsem to viděla nejmíň 100x), jejich provedení ale už tak slavný nebylo.

Pokud jste četli tenhle článek, pravděpodobně víte, jak to u nás v gymu chodí a že jsem si vzala na Uni kurzy vzpírání, který jsou zdarma a všichni tři trenéři, kteří je vedou, techniku ovládají skvěle (a dokážou to všechno vysvětlit i v angličtině). Dokonce jsem měla i pár soukromých hodin, a tak mi tahle kombinace pomohla překonat ten můj divnej strach ze snatchů, kdy se cosi uvnitř mě pořád bálo, že se mi cvik nepovede a osa mi přistane kdesi na hlavě, na zádech a nebo trh neustojím a z dřepu přepadnu kamsi na stranu.

Koneckonců, i to se stalo.

Na jednom z tréninků jedna holčina dřep neustála, převážila se na patách dozadu a docela nepříjemně upadla, kdy si ještě ve snaze udržet osu hnula s ramenem. A i když si nedokážu troufat soudit, co za tím neúspěšným pokusem bylo, jsem docela přesvědčená, že jedním z faktorům bylo, že na sobě měla jeden z Nike Free Run modelů, tedy běžecké boty, které mají měkkou pěnovou podrážku a noha se v nich houpe, což zrovna provedení těhlech cviků nepomáhá. Koneckonců, sama už jsem párkrát v běžeckých botech cvičila (protože můj batoh nemá kapacitu pobrat dvoje boty do fitka a tak se pokaždé musím rozhodovat už ráno, jestli budu vzpírat nebo běhat a občas si to prostě rozmyslim) a jednou jsem po tomhle videu schytala nejednu kritiku v DM, že „jako dobrý, ale v běžeckých botech se nemá zvedat, to bys měla vědět„. Ano, vím to. A protože mě zajímalo jaký konkrétní důvody tedy za tím jsou, udělala jsem si takovej malej research a o ten se s váma teď podělim.

Běžecké vs. Tréninkové boty

Podstata běžecké boty je v tom, že při běhu došlapujete ideálně na patu, poté přenesete váhu na špičku a opět se odrazíte. Nohy se tak pohybují v jedné linii (pouze dopředu) a vzhledem k povrchu a mechanice běhu by bota měla dopady co nejvíce tlumit. Proto jsou převážně boty navrženy tak, aby byly co nejlehčí a (většinou) pěnové vrstvené podrážky tlumily dopad co nejvíce. Špička a pata podrážky je pak lehce přizvednutá, což zapříčiňuje, že se noha „houpe“, což by mělo kopírovat ideální pohyb nohy při běhu, tedy došlap na patu a odraz ze špičky.

Pokud jde o vzpírání, noha potřebuje mít stabilitu. K tomu je zapotřebí rovná podrážka, která zamezí onomu „houpání“ a zároveň bota, která nohu zpevní. Při crossfitu navíc kombinujete všechny druhy pohybu, ať už jde o skákání, šplhání po laně, angličáky a nebo dřepy. Noha se narozdíl od běhu rozhodně nepohybuje jen v jedné ose, ale vychyluje se i do stran. Pokud je navíc svršek běžecké boty jen látkový, což je v současnosti čím dál častější (a moje navíc nemá ani jazyk), při různých pohybech do strany se chodidlo v botě může vychylovat z přirozeného postavení a může docházet k pronaci (běžci budou vědět o čem mluvím). Při nesprávné technice, únavě a nebo nepovedeném pokusu se tak chodidlo dostává pod nepřiměřený tlak. U běžeckých bot se pak během zvědání těžkých vah vrstvená pěnová podrážka podivně stlačí a tlak na chodidlo pak není v botě rovnoměrně rozložený. 

Porovnání mých
běžeckých Reebok Floatride || crossfitových Reebok Nano 7

Potřebuji tedy dvoje boty?

Z výše uvedeného se asi může zdát, že běžecká a crossfitová / vzpěračská / tréninková bota jsou diametrálně odlišné a že neexistuje jiná možnost, než si pořídit dvoje boty. Ano i ne. Koneckonců, i to je moje věčné dilema a ranní rozhodování, jestli „dneska budu jen běhat a kdyžtak si dám pár cviků na břicho“ nebo „dneska budu jen zvedat“ s tím, že v crossfitových botách jen málokdy lezu na pás, protože jsou zkrátka „tvrdé“. Pokud ale zrovna neběháte běžecké závody a nemáte žádné běžecké ambice, dá se mezi botami pořídit i jakási zlatá střední cesta. Reebok totiž letos představil nové boty SPEED TR (viz úvodní foto), které jsou přímo uzpůsobené funkčnímu tréninku. Já osobně je teď beru do gymu poměrně často, zejména když nemám přímo předem napsaný trénink (a vymýšlím ho až ve škole, heh). Z osobní zkušenosti bych je pak vážně nazvala tím zlatým středem, kdy vím, že jsou dostatečně pevné a stabilní i na vzpírání, ale zároveň nejsou tolik „tvrdé“ jako nano 7 a tak v nich kromě fitka chodím třeba i na HIIT, Zumbu nebo jiné skupinové lekce, kam bych si Nano 7 rozhodně nevzala. 

Na závěr bych to tedy shrnula asi tak, že pokud trávíte 90 % vašeho tréninku na crossfitu nebo vzpírání, kupte si rovnou vzpěračské boty. Pokud aktivně běháte, rozhodně si pořiďte na běhání a závody dobré běžecké boty, ale pokud se vydáte do fitka, nechte je doma. A pokud patříte mezi ty, kteří nemají přímo z 90% vyhraněný sport a pohybují se mezi fitkem, kruháčem, skupinovýma lekcema a občas i nějakým cardiem, pak jsou podle mě Speed TR nebo podobný „univerzálnější“ model dobrá volba.

A mě osobně by teď vážně zajímalo, jaký model bot nosíte na tréninky Vy!

7 thoughts on “PROČ NEZVEDAT V BĚŽECKÝCH BOTÁCH

  1. Já nosím na cvičení od Nike tanjun, které jsou právě běžecké :), ale vyhovují mi na to moje cvičení a jsou pěkně lehké a citím se s nima dobře :). Dříve jsem měla jiné teď nevím jaké od reeboku, ale třeba na pásu se mi s nima chodilo hrozně špatně.

    http://www.shardofdreams.blogspot.cz

    1. Ten název mi nic neříká, ale jak na ně koukám na internetu, už jsem je ve fitku viděla spoustukrát, a to i přímo tady v Nizozemsku. Asi budou dost oblíbené 🙂

  2. Ono ani u běhání není úplně od věci si zaběhat s nízkým dropem nebo naboso. Tak nějak se o tom moc nepíše a mluví se o tom jen občas, ale nešvarem „starších“ letitých běžců je právě achylovka, kterou mají „zkrácenou“ a často si jí utrhnou. A to právě vzniká nošením bot s vyšším dropem.

    Mně po x letech začala pobolívat kolena, pak mě začali seriózně bolet kolena, pak už se to dostalo do stavu, že jsem měl problémy chodit po nějakých trénincích druhý den. Měl jsem pocit, jako bych neměl čéšku a noha se mi protočí… Doktor to nazval „běžeckým“ kolenem. Dostával jsem kůru injeklcí do kolenního kloubu, ale stav se nezlepšoval…

    Když jsem byl ve stavu, že už jsem si začal nějak přiznávat, že pověsím běhání na hřebík a zbude mi fitko, tak jsem si z nějakého výstřelku pořídil vibram fivefingers – „pětiprsťáky“ jim říkám. Šel jsem si v nich jednou zaběhat, dal desítku na „asfaltu“ a druhý den jsem cítil každou šlachu a každý sval o kterých jsem snad ani neměl tušení 😀 , ALE kolena vůbec nebolela!! Tak jsem to zkusil ještě několikrát a dospěl k tomu, že mi asi vadí onen drop a běhal asi rok v pětipsťákách, i v zimě na sněhu a kolena nikdy ani náznak bolesti… A tak jsem v nich běhal asi 2 roky. Na běhy do 12-15 km mě vyhovovali, na závod jsem si tehdy vzal normální boty – jeden běha a bolest kolen byla zpět. Pak jsem začal běhat závody i ve městech v pětiprsťákách. Měl jsem trochu problém najít ponožky, které by fungovali i po těch 12-15 km a Knitido Marathon fungují perfektně!

    No a předloni jsem se tím nějak více zabýval a v jedné diskuzi mě někdeo navedl, ať se podívám na značku Inov-8, která dělá boty s různými dropy. Tak jsem si pořídil Inov-8 RACE ULTRA 270, které mají jen 4mm rozdíl mezi špičkou a patou a nedám na ně dopustit.

    I proto jsem ti na instagramu v tom komentáři uváděl jedny ty fitkové Innov-8 Barefooty.

    Neříkám, že každý má tento problém, ale asi stojí se nad tím zamyslet a třeba si jedny barefoot/prsťáky pořídit a občas se v nich proběhnout. Je to zároveň fajn na techniku. Zjistíte, že běžíte jak slon a techniku dopoladíte pocitově sami. Věřte, že běžet naboso špatně poznáte a pocítítew 😉 Pokud běháte rok, dva, pět, tak se problémy hned neozvou. Ale u mě po 16 letech je vidět, že jsem se měl už tehdy soustředit na určité věci 🙂 Jenže v roce 2002 neexistoval žádný časopis, jedna kniha a asi dva blogy, kde jste se dozvěděli, že nejdůlěžitější je si u maratonu zalepit bradavky 😀

    1. Díky za komentář! O dropu jsem nikdy moc víc nepřemýšlela, ale je to moc fajn poznámka. A třeba někdy zkusim i ty barefoot, i když u mě je běhání naboso spíš otázkou maximálně běhu po pláži nebo někde na zahradě 😀

  3. Rozhodně zajimavý článek 🙂 dozvěděla jsem se zase něco nového o čem jsem nevěděla 🙂 vzhledem k tomu, že chodím jenom běhat popřípadě cvičím doma a to většinou ještě s vlastní váhou, nikdy jsem o rozdíl mezi běžeckými a tréninkovými boty nezajímala. Ale netvrdím, že se ti někdy nezmění a že nezačnu zvedat činky, v tom případě už budu kdyžtak vědět, že tam nemám chodit ve běžeckých botech 🙂 fakt super článek 🙂

    Maris Novotná

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *