OFFLINE

Pátek odpoledne. Nastupuju do autobusu směrem Český Budějovice, házim batoh pod sedačku a otáčim se dozadu. Adéla sedí jen o uličku za mnou a už po pár vteřinách se něčemu smějem. Po chvíli si všimnu, že nás jeden z cestujících poslouchá. A není sám. Otáčim se zpátky. Mohly jsme se někoho zeptat, jestli by si nevyměnil místo, napadne mě. Po celým tom pracovním týdnu jsme na to ale asi obě unavený. A vlastně mi to ani nevadí. Budem na to mít celej víkend.

Nasazuju sluchátka do uší, pouštím jedno z mých oblíbených alb a koukám z okna. Evolve. The Thrill of it AllChaos and the Calm. Všechny moje oblíbený alba a písničky. Bez toho, aniž bych je musela třikrát zastavit, odepsat mezi tím na dvě zprávy, zvednout telefon nebo jít dělat něco jiného. Jsou ty písničky, moje myšlenky a kelímek kafe. Přepínám mobil na shuttle a nechávám písničky plynout. A pak najednou začne hrát TA PÍSNIČKATa, kterou jsem poslední půl rok neustále přepínala. Ta, která během pár vteřin přinese všechny emoce zpátky. Ty dobrý. A ty špatný. Během pár desetin vteřiny se snažim rozhodnout. Nechat ji hrát? Přepnout? Držím prst pár centimetrů nad šipkou doprava připravena ji stisknout. A pak zavírám oči a začnu poslouchat.

Po 4 minutách otvírám oči a skrz mlhu se snažim zaostřit sedačku před sebou. Všechno je to zpátky. Hlavou mi lítá jedna vzpomínka za druhou, desítky otázek, nad kterýma visí ta jedna jediná – PROČ? A mě napadá tisíc odpovědí. Těch, který mi hlavou proběhly už stokrát. Mám chuť vytočit to číslo a na všechno se zeptat. Po stý rozepsat tu smsku. A po stoprvní ji smazat. Tak moc to chci udělat. A pak si uvědomim, že je to k ničemu. Stejně bych se dočkala jen další lži. 

A tak jsem udělala přesný opak. Jedním stiskem tlačítka jsem zmáčkla malou ikonku letadla na telefonu. Možná je čas se na chvíli ztratit. Možná je na čase dát ostatním najevo, že nemusím vždycky odpovědět do hodiny. A koneckonců, nestane se nic, co by tři dny nepočkalo. 

A tak se z toho nakonec stal jeden z nejlepších víkendů letošních prázdnin.

 

Running

A tak jsme se vydaly na zámek. Zašly do cukrárny. Celý víkend chodily po lesích a kopcích a nadšeně sbíraly v lese ostružiny, který s sebou přinesly pár škrábanců a fialových rukou. Sledovaly mláďata labutí na rybníkách. Vyrazily běhat. A večery trávily hraním Člověče, nezlob se se skleničkou prosecca k tomu. Všechno bylo fajn. Koneckonců, není asi nic, co by nejlepší kámoška a sklenička vína nespravila.

„Koukneš se v kolik to jede?“
A proč se nekoukneš ty?“
„Já pořád letim.“
„Haha. A jo.“

Ptáte se co mobil? VŮBEC NIC. Nic z těch věcí, který mi po připojení přišly, nebyly důležitý. Ani jeden pracovní email, který by nepočkal do pondělí. Ani jedna zpráva, která potřebovala akutní odpověď. Ani jedno stories, který by bylo důležitý. A tak jsem cestou domů všechno zkontrolovala, odpověděla… a za 10 minut ten letadlovej režim zapla znova. Nechte mě bejt. Je přeci ještě víkend.

Jestli vám tak od teď neodpovím během pár minut jako do teď, nedivte se.
Možná prostě zase letim.

 

2 thoughts on “OFFLINE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *